Video

REKLAMA

Partnerské weby

LOGO_vysocina_chutna

Volání po technologii záchytu CO2

hlin02

Asociace producentů uhlí apeluje na světové politiky, aby změnili svůj přístup a výrazně podpořili nasazení technologií záchytu oxidu uhličitého.

REKLAMA

Technologie záchytu CO2, tzv. CCS (Carbon Capture and Storage) představuje jednu z účinných cest snižování emisí skleníkových plynů. Je založena na myšlence dlouhodobého uložení CO2 v podzemí, ve vhodných geologických strukturách. K tomu je třeba oxid uhličitý nejprve oddělit ze spalin, vyčistit a transportovat na úložiště.

Tato technologie dokáže snížit emise CO2 až o 90 procent. I když je řeč hlavně o energetice a o spalování uhlí, má význam i v ocelářství, výrobě cementu atd., tedy všude tam, kde je ve velkém produkován CO2.

Výzva Světové asociace producentů uhlí (WCA) upozorňuje na rozpor mezi velkými možnostmi této technologie, připraveností pro nasazení v praxi a nízkou podporou ze strany politiků. Přitom CCS může sehrát velkou, ne-li klíčovou roli v dosažení cílů Klimatické konference v Paříži.

WCA velmi výstižně říká, že úspěch snížení emisí nestojí v otázce jediného řešení „buď, anebo“, ale v použití všech technik snižování emisí skleníkových plynů, podle jejich účinnosti a možností.

Rok 2016 je milníkem

Idea zachycování a ukládání CO2 není vůbec nová. V roce 2016 slaví 20 let a Mezinárodní energetická agentura IEA (International Energy Agency) věnovala tomuto výročí speciální publikaci.

Historii lze demonstrovat například na norském projektu Sleipner CO2 Storage v Severním moři. Od jeho spuštění v září 1996 zde bylo zachyceno a uloženo téměř 17 milionů tun CO2.

Mezinárodní organizací, která zastřešuje problematiku CCS a prosazuje její využití, je Global CCS Institute. Její letošní roční zpráva byla i inspirací pro výzvu WCA.

Zpráva institutu totiž mimo jiné zřetelně ukazuje, v jaký silný nástroj vyrostla technologie CCS ve svých různých variantách. Současně varuje před tím, že rok 2016, resp. 2017 by mohly být přelomovými, a to tentokrát v tom negativním slova smyslu. Plány na další uvedení dalších projektů do života v následujících pěti létech totiž váznou. Dobře to znázorňuje graf níže.

Technologie CCS za dvacet let plně dozrála, ale paradoxně chybí razantní podpora jejímu masivnějšímu nasazení do praxe.

hlin02

Zdroj: http://status.globalccsinstitute.com/ , zpráva roku 2016

CCS v České republice?

Česko má své průkopníky, i když nejde o reálná zařízení, ale o studie. V létech 2009 až 2011 vedla například společnost ČEZ projekt CO2EuroPipe. Jeho cílem byla definice možností podzemního ukládání CO2 emitovaného zejména zdroji ČEZ.

Otázka skutečného nasazení CCS je v Česku zatím diskutabilní. Do značné míry mohla narážet na tehdejší rozsah limitů těžby hnědého uhlí, v současné době mohou být otázkou ekonomické podmínky, když ceny emisních povolenek jsou velmi nízké.

Můžeme ale spekulovat, že Česko by i tak mohlo být na poli CCS aktivní. V rámci zmíněného projektu bylo vytipováno 14 lokalit, které svými vlastnostmi mohou vyhovovat pro dlouhodobou úschovu CO2. Nakolik je to reálné a za jakých podmínek, to je úkolem pro budoucí posouzení, ale stálo by to za to.

Zdroj: iUHLI.cz

REKLAMA