Na hrozbu sucha upozorňují vodohospodáři už řadu let

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 8. 2018 12:24

Lidé už se u nás naučili šetřit vodou, což dokazují i čísla. Ale za desítky let jsme natolik zdevastovali krajinu, že je hlavní problém v půdě a v tom, aby dokázala životadárnou tekutinu zadržet. Už několik let na to důrazně upozorňuje na nejrůznějších konferencích a setkáních Jiří Lipold (51 let), technický ředitel společnosti Čevak, která se v Českých Budějovicích a mnoha dalších jihočeských městech a obcích stará o vodovody a kanalizace. „Zákazy zalévání zahrádek vážnou situaci rozhodně nevyřeší,“ upozorňuje v rozhovoru.

Už týdny lidé řeší vedra a skutečnost, že prší jen velmi málo, půda je vyprahlá. Jak jsme na tom v Jihočeském kraji? Máme se bát i toho, že nám nepoteče voda z kohoutků?

V jižních Čechách má vodárenská soustava svůj základ v úpravně Plav a nádrži Římov, to je stabilní páteř, která funguje velmi dobře. Většina obcí a měst napojená na soustavu má ještě další záložní zdroj, takže nemají problém. Ale jsou odlehlé lokality, které jsou závislé jen na studnách a prameništích. Tam kde je ten podpovrchový zdroj mělký, mohou mít potíže. Ale zatím ten problém nenastal.

Přesto stav není ideální a opakuje se.

Něčím podobným jsme si prošli už v roce 2015, kdy bylo také významné sucho. Co se tehdy ukázalo jako problém, jsme se snažili odstranit. Z tohoto pohledu se Jihočeši nemusí bát.

A co jste změnili?

Mnohé obce si začaly budovat náhradní zdroje. Nové vrty se zřizovaly například v oblasti Nových Hradů. Také dochází k propojování vodárenských systémů. Pěkný příklad jsou Frymburk, Lipno nad Vltavou, Loučovice, kde už to několik let funguje a mohou si vzájemně vypomáhat v krizových obdobích.

Jak vyřeší možný nedostatek vody v obci, která není na soustavu napojená?

Nezbývá než ji dovážet do vodojemu. Běžný občan pak nedostatek nepocítí. V nedávné minulosti se to stalo třeba v Jivně u Českých Budějovic, kde jsou závislí pouze na místních vrtech. Rok 2015 byl proti letošku ještě extrémnější, tehdy jsme vodu dováželi třeba z Jindřichova Hradce do Žirovnice.

A je možné říct, kde v Jihočeském kraji je situace s podzemní vodou dobrá a kde špatná?

V zásadě je to špatné všude. Stačí se podívat na webové stránky Českého hydrometeorologického ústavu a jejich mapy, které ukazují stavy podzemních vod. Celá republika je nyní pod normálem.

Kde jsou příčiny tohoto stavu?

Zničili jsme si naši krajinu, naši zemědělskou půdu, se kterou jsme špatně zacházeli posledních 70 let. Dobře je to vidět z letadla, u nás velké lány, za hranicemi v Rakousku malá políčka. Obrovské lány vyschnou a neudrží vodu, navíc na ně najedou těžké mechanismy, které ničí ornou půdu. Pak stačí, aby na takové zorané pole mírně zapršelo, a kapka vody tam získá takovou energii, že letí po povrchu. Nemá přirozené překážky a nevsakuje se. Výsledkem je vodní eroze a vysychání. Špatně je i orba po spádnici místo po vrstevnici. 

Je cestou ke zlepšení návrat k modelu menších polí s pestřejší skladbou rostlin, více živočišného zemědělství než rostlinného?

To bude velmi obtížné. Dnes to nefunguje tak, že bychom se z měst vraceli ve velkém na venkov. Zemědělstvím se zabývá asi jen jedno až dvě procenta populace. Někdy za první republiky to bylo kolem 35 až 40 procent. Technologie, návody a opatření ke zlepšení ale existují. Ovšem chybí vůle, která by měla vzejít od státu, on má ty páky.

Jaké?

Jsou to dotace. V podstatě všichni zemědělci je čerpají. Stát může říct, že bude udělování dotací podmiňovat tím, že se bude zemědělec starat o půdu tak, aby dál nevysychala. Jenže takhle natvrdo to nikdy nezaznělo. Pokud se něco takového nestane, k zásadnímu posunu nedojde.

Takže je na čase změnit rčení „sůl nad zlato“ na „voda nad zlato“?

Pitné vody je dost, to je třeba rozlišovat. Navíc její vyčerpané množství za posledních 25 let kleslo na polovinu. To je výrazná úspora a všem nám to prospívá. Kdybychom ji spotřebovávali stejně jako v roce 1989, tak bychom dnes zjišťovali, že už těch kapacit tolik nemáme.

Takže problém v pitné vodě není, ale je v krajině.

Ano, když pojedete krajinou, uvidíte uschlé stromy a ne pár, ale celé části lesa. To už není přirozený stav. To jak letos na jaře kvetly smrky a další stromy, to byla poslední křečovitá reakce přírody. Cítí, že umírá, a tak se ještě z posledních sil snaží dát život novému pokolení. Proto byl všude pyl. Krajina nás trestá za to, jak se o ni špatně staráme.

A co bude dál?

Stromy budou schnout a uschnou. Každý, kdo umí pozorovat, to musí vidět. Třeba jižní Morava už dávno není obilnicí země, tam je mnohdy polopoušť. Nejlepší výnosy jsou spíše z Vysočiny a podobně. Vedlejším důsledkem naší péče o krajinu je pak třeba to, že nám ubývá voda ve studních. Co nám reálně může vytrhnout trn z paty, je, když se začneme lépe chovat k zemědělské půdě. Tato myšlenka ale musí nejdříve zaznívat jako hrom celou zemí. Náprava bude velmi dlouhá. Vezměte si jen, kolik je všude meliorací, které odvodnily pole. Změna by měla přijít hodně rychle, ale zatím to nevidím. Pak se jen koukáme, že nám po dešti v Dobrovodském potoce v Budějovicích proteče 20 kubíků za sekundu a po několika minutách hladina zase klesne téměř na úroveň sucha.

Když jsme 70 let krajinu takto ničili, bude náprava trvat stejně dlouho?

To nevím. Lidem často pomůže až krize. Pak nastane katarze a lidé začnou konat.

Zakazovat zalévání pitnou vodou tak asi situaci nezlepší?

Musím zopakovat, problém není v pitné vodě. Problém není v zahrádkách.

Jak se snažíte situaci změnit vy sám? Vodárenství se věnujete celý svůj profesní život a v Čevaku působíte už skoro 20 let.

Už tři roky o tom přednáším na všech možných konferencích a upozorňuji. Jde to velmi pozvolna. Je to o poznání té věci. A obcím dáváme potřebné informace a dostávají servis, aby mohly různě zlepšovat a doplňovat své vodní zdroje a zvyšovat zabezpečenost. Dám příklad. Na konci 90. let jsem zpracovával vodohospodářskou část územního plánu Budějovic. Tehdy jsme pochopili, že má město problém v tom, že má vodu jen z jedné roury. Z úpravny Plav, z římovské přehrady. Pochopili jsme, že je třeba záložní zdroj.

Jeho zřízení trvalo dlouho?

Od myšlenky trvalo 12 let, než se vše dotáhlo do konce. V katastru Hrdějovic tak dnes máme záložní zdroj. Kdyby hlavní soustava klekla, tak společně s dalšími drobnými zdroji máme zajištěnou polovinu dodávky vody pro Budějovice.

V kolika obcích a městech se staráte o vodovody a kanalizace?

Jsou jich tři stovky, je to více než půl milionu obyvatel v Jihočeském a Plzeňském kraji a na Vysočině. 

Může do budoucna nastat, že se bude kvůli úsporám pitné vody do domácností rozvádět ještě druhý přívod vody užitkové?

Nejdříve trochu odbočím. Historicky tady sto let platilo, že se města snažila dostat vodu z města co nejrychleji pryč, do okapů, svodů a kanalizace a do řeky ven. Dnes už je povinnost ji u nových staveb domů co nejvíce zadržovat. Až když to jinak nejde, může odtéct do kanalizace. To je zásadní změna. A teď se vrátím k otázce, třeba v Budějovicích dříve byly dva systémy, protože město mělo málo pitné vody a potřebovalo ji nějak nahrazovat, tak byla i užitková. Využívala se k tomu stará vodárna u Vodárenské věže. Když jsme se pak napojili na Římov, mohlo se město dvojího systému zbavit a rádo to udělalo. Je to bezpečné.

Římovská přehrada je na tom dobře?

Díky ní můžeme překonat i několik měsíců trvající sucho. Je v ní voda povrchová, měkká, která je příjemná pro pití. Při všech testech z posledních let dopadla velmi dobře a byla na špičce v celé zemi.