Světová energetika stojí na prahu masivní transformace. Zatímco datová centra pohlcují stále více elektřiny pro provoz umělé inteligence a technologičtí giganti hledají stabilitu mimo fosilní paliva, jaderné reaktory se vrací do centra pozornosti. Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi před Valným shromážděním OSN nastínil budoucnost, ve které by se využívání jaderné energie mohlo do roku 2060 více než ztrojnásobit.

Jaderná energie v loňském roce zajistila desetinu světové elektřiny a celou čtvrtinu produkce ze všech nízkoemisních zdrojů.

Boom umělé inteligence mění odhady

Hlavním motorem očekávaného růstu není pouze snaha o dekarbonizaci, ale především praktické potřeby moderní ekonomiky. Grossi zdůraznil, že odhady budoucí kapacity se výrazně zvýšily kvůli elektrifikaci a specifickým požadavkům datových center. Tato centra, která tvoří páteř umělé inteligence (AI), vyžadují nepřetržitý a spolehlivý přísun energie, což nízkoemisní jádro splňuje bez produkce oxidu uhličitého.

V současné době tvoří globální flotilu více než 400 provozovaných reaktorů rozprostřených ve více než 30 zemích světa. Podle šéfa agentury jaderná energetika svou důležitostí odpovídá solárním zdrojům, ovšem s bonusem vyšší bezpečnosti, ve které podle jeho slov předčí všechny ostatní dostupné možnosti. Právě energetická bezpečnost je motivem, proč stále více vlád zařazuje jádro do svých strategických plánů.

Stavební ruch a geopolitické napětí

Aktuálně je po celém světě ve výstavbě přes 60 nových reaktorů. Tento rozmach však doprovází rostoucí obavy o jadernou bezpečnost v konfliktních zónách. Grossi ve zprávě pro OSN výslovně varoval před bezprecedentními hrozbami, které pro jaderná zařízení představuje válka na Ukrajině. Rizika se však neomezují pouze na přímé bojové akce v blízkosti elektráren.

Ve světě je aktuálně ve výstavbě přes 60 nových reaktorů, které mají pokrýt rostoucí hlad po stabilní nízkoemisní energii.

Agentura rovněž monitoruje situaci v dalších regionech a upozorňuje na znepokojivé zprávy o diskusích v některých blíže nespecifikovaných zemích, které zvažují možnost získání jaderných zbraní. Tato situace klade zvýšené nároky na kontrolní mechanismy a diplomatickou aktivitu mezinárodních institucí.

Íránský uzel a otázka inspekcí

Zvláštní pozornost věnuje MAAE jaderným programům Íránu a Severní Koreje. V případě Teheránu Grossi potvrdil, že technické práce nezbytné pro uzavření diplomatické dohody jsou již hotové. K dosažení konečného řešení je však nutné zintenzivnit politické úsilí a zajistit návrat inspektorů agentury přímo na místo.

Klíčové podmínky pro stabilizaci íránského jaderného programu:

  • Diplomatické řešení — zúčastněné strany musí obnovit jednání a zintenzivnit úsilí o dohodu.
  • Role MAAE — nezbytnou součástí jakékoliv dohody musí být plná kontrolní role mezinárodní agentury.
  • Návrat inspektorů — odborníci agentury se musí co nejdříve vrátit do Íránu k provádění dozoru.

Pohled do budoucnosti a otevřené otázky

I přes optimistické výhledy na trojnásobný růst kapacity do roku 2060 čelí sektor řadě výzev. Diskuse odborníků naznačují, že zatímco například v Číně trvá stavba reaktoru díky sériové výrobě pouze 5 let, v Evropě a USA naráží projekty na zdlouhavé schvalování a vysoké náklady. Náklady na 1 GW instalovaného výkonu se při sériové výstavbě v Číně odhadují na zhruba 50 miliard korun.

Zůstává otázkou, zda západní země dokážou přejít na model standardizace a sériové výroby, například prostřednictvím malých modulárních reaktorů (SMR) o výkonu kolem 250 MW. Právě tyto menší bloky jsou mnohými považovány za jedinou skutečnou naději pro efektivní jadernou výstavbu v tržních ekonomikách, kde do projektů vstupuje širší spektrum aktérů a přísnější regulace.