Hladina jezera Mead, které tvoří rezervoár pro legendární Hooverovu přehradu, čelí dramatickému poklesu. Podle aktuálních prognóz klesne hladina vody v následujících dvanácti měsících pod kritickou hranici 1035 stop nad mořem. Odborníci předpokládají, že se tak stane nejpozději na jaře příštího roku, což bude mít devastující vliv na energetickou produkci celého regionu.

Jakmile voda dosáhne této úrovně, dojde k okamžitému snížení kapacity výroby o 70 procent. Hlavním důvodem je technické omezení infrastruktury, kdy 12 ze 17 turbín přehrady není konstruováno pro provoz při takto nízkém stavu vody. Současná výška hladiny se pohybuje kolem 1050 stop, přičemž v květnu klesala tempem zhruba 30 centimetrů každých pět dní.

Priorita horního toku urychluje vysychání

Situaci paradoxně zhoršují záchranná opatření na horním toku řeky Colorado. Úřady se totiž rozhodly omezit odtok vody z jezera Powell o 20 procent, aby ochránily infrastrukturu tamní přehrady Glen Canyon. Tento krok sice stabilizuje situaci proti proudu, ale výrazně urychluje úbytek vody v jezeře Mead.

„Dostaneme se na hranici 1035 stop. Není pochyb o tom, že se to stane,“ uvedl Tom Buschatzke, ředitel arizonského ministerstva vodních zdrojů.

Americký úřad pro obnovu (Bureau of Reclamation) již vyčlenil 52 milionů dolarů na modernizaci technologií. Investice směřuje do tří nových turbín se širokým náběhem, které dokážou fungovat i při hloubce 950 stop. Po jejich instalaci by se měl propad výroby při nízkém stavu vody zmírnit ze 70 na 58 procent.

Dopady na ceny a stabilitu sítě

Omezení výroby pocítí především koncoví zákazníci v Arizoně, Kalifornii a Nevadě. Například v nevadském okrese Lincoln County pokrývá Hooverova přehrada 70 procent celkové spotřeby. Nedostatek levné vodní energie nutí samosprávy nakupovat drahý proud na trhu nebo urychleně investovat do solárních parků. Odhaduje se, že koncová cena elektřiny z přehrady se může až ztrojnásobit, protože fixní náklady na údržbu se budou rozpočítávat mezi mnohem menší objem dodané energie.

Kromě ekonomických dopadů existují vážné obavy o stabilitu přenosové soustavy v USA. Vodní elektrárny jsou pro distributory klíčové díky své schopnosti okamžitě vyrovnávat výkyvy v síti. Mezi hlavní výzvy nyní patří:

  • Hledání náhradních flexibilních zdrojů pro vykrývání špiček poptávky.
  • Modelování scénářů chování sítě při výpadku klíčové kapacity.
  • Snížení celkové závislosti na povodí řeky Colorado, kde kvůli klimatickým změnám vody dlouhodobě ubývá.

Současný výkon elektrárny je již nyní o 40 až 50 procent nižší než v roce 2000. Státy v povodí se sice snaží prosadit úsporný plán, který by kritický pokles oddálil, dlouhodobý trend vysychání jihozápadu USA však zůstává největším rizikem pro energetickou bezpečnost oblasti.