Dlouhotrvající spor o postup státních orgánů v kauze sanace Heřmanické haldy nabral nový směr u soudního tribunálu. Městský soud v Praze vynesl klíčové usnesení, kterým definitivně smetl ze stolu pokus státního podniku DIAMO zvrátit předchozí rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (MŽP). Podnik se žalobou domáhal přezkumu postupu ministerstva, které v celém případu zasáhlo a zastavilo běžící přestupkové řízení.
Senát Městského soudu v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 6. října 2026 konstatoval, že kroky úředníků ministerstva byly zcela v souladu se zákonem. Soudci odmítli argumentaci státního podniku DIAMO, že by zastavením řízení došlo k jakémukoliv zásahu do jeho veřejných subjektivních práv. Tímto verdiktem soud potvrdil platnost takzvané atrakce, tedy procesu, kdy si nadřízený orgán převzal spis od podřízené inspekce a následně celou věc uzavřel bez uložení sankce.
Spor o náhradu škody patří civilnímu soudu
Jádrem právní bitvy byla snaha podniku DIAMO domoci se náhrady škody v rámci správního procesu. Ministerstvo životního prostředí však podnik již dříve odkázalo na občanskoprávní řízení. Podle soudu byl tento krok správný, neboť správní cesta k získání finanční kompenzace je v tomto případě pro státní podnik uzavřená. MŽP svým postupem nijak neblokovalo možnost podniku obrátit se na takzvaný „civilní“ soud, pouze odmítlo řešit tyto nároky v rovině správního práva.
Městský soud v Praze potvrdil zákonnost postupu Ministerstva životního prostředí v kauze sanace Heřmanické haldy a odmítl žalobu státního podniku DIAMO.
Soudní rozhodnutí dále specifikuje, že státní podnik DIAMO nedisponuje právem podávat opravné prostředky ani správní žalobu proti samotnému výroku o zastavení řízení. Právní konstrukce přestupkového zákona je v tomto bodě striktní: pokud je řízení zastaveno a není vynesen verdikt o vině a trestu, poškozený nemůže v této linii pokračovat a musí své nároky uplatňovat u civilních soudů. Celý pokus o žalobu tak soud vyhodnotil jako procesně nepřípustný.
Kritika České inspekce životního prostředí
Pozadí celého případu sahá do jara roku 2026, kdy ministerstvo začalo prověřovat činnost České inspekce životního prostředí (ČIŽP). Podle zjištění MŽP vykazoval postup inspekce v kauze Heřmanické haldy závažné nedostatky. Revize správního spisu odhalila, že inspektoři opírali své závěry o domněnky a výsledky, které neměly oporu v důkazech, nebo byly pořízeny v rozporu se zákonem.
Ministerstvo v postupu České inspekce životního prostředí identifikovalo tyto hlavní nedostatky:
- Nedostatečné vysvětlení postupů — ČIŽP nedokázala jasně zdůvodnit své kroky při vyšetřování.
- Práce s domněnkami — Závěry inspekce postrádaly dostatečnou oporu ve správním spisu.
- Nečinnost a průtahy — Inspekce opakovaně žádala o prodloužení lhůt a ve vedení řízení fakticky nepokračovala.
- Porušení zásad — Postup vyvolával pochybnosti o dodržování presumpce neviny.
Ministerstvo tvrdí, že inspekci na chyby opakovaně upozorňovalo a vyzývalo ji k nápravě. Vzhledem k tomu, že k nápravě nedošlo, rozhodlo MŽP dne 29. dubna 2026 o převzetí případu pod svou gesci. Cílem této atrakce mělo být zajištění rychlosti, hospodárnosti a především zákonnosti řízení v takto skutkově i právně složitém případu, který má značný veřejný význam.
Řešení náhrady škody je přímo závislé na výroku o vině; po zastavení řízení zbývá pouze cesta občanskoprávního sporu.
Definitivní stopka pro obvinění
Poté, co ministerstvo převzalo celý spis a podrobilo ho důkladnému přezkumu, dospělo k závěru, že původní podezření směřující proti společnosti Ridera Bohemia není podloženo důkazy. Ve spisu se nenacházel žádný relevantní podklad, který by prokazoval vinu zmiňované firmy v souvislosti s děním na Heřmanické haldě. Na základě tohoto zjištění MŽP dne 1. července 2026 přestupkové řízení definitivně zastavilo.
„Za takové situace nelze dospět k názoru, že žaloba směřuje k ochraně veřejných subjektivních práv žalobce, a ten tak není aktivně procesně legitimován k podání žaloby. To představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a důvod pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“
Soudní verdikt také vyjasnil otázku, zda postup ministerstva mohl být vnímán jako nezákonný zásah. Soud potvrdil, že o takový případ nešlo, a žalobu státního podniku zamítl jako celek. Ministerstvo životního prostředí tak z právního střetu vychází s potvrzením, že vůči podniku DIAMO postupovalo v celém časovém horizontu korektně a v mezích zákona.
Budoucnost sanace Heřmanické haldy tak nyní zůstává bez probíhajícího přestupkového řízení. Pokud bude chtít státní podnik DIAMO nadále usilovat o náhradu škody, o které se ve zprávě zmiňuje, bude muset iniciovat zcela nové řízení u civilního soudu. Zda se podnik k tomuto kroku po neúspěchu u správního soudu odhodlá, není v tuto chvíli zřejmé.
",key_facts:[