Německo prochází intenzivní debatou o své energetické budoucnosti. Ačkoliv se země zavázala ukončit spalování uhlí nejpozději do roku 2038 a u hnědého uhlí byl ambiciózní cíl stanoven již na rok 2030, současná geopolitická a ekonomická situace tyto plány zpochybňuje. Důvodem jsou zejména vysoké ceny zemního plynu a nestabilita v klíčových oblastech, jako je Hormuzský průliv.
Po odstavení posledních jaderných elektráren zůstává uhlí klíčovým stabilizačním prvkem, který se na výrobě elektřiny v Německu podílí zhruba jednou pětinou. I přes masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, které pokrývají 59 procent produkce, naráží energetika na limity zejména v zimních měsících, kdy výkon větrných a solárních parků nestačí pokrýt národní poptávku.
Průmysl volá po stabilitě
Původní strategie nahrazení uhelných bloků plynovými zdroji se ukazuje jako riziková, neboť Německo musí dovážet 95 procent své spotřeby zemního plynu. Naproti tomu v případě hnědého uhlí disponuje země rozsáhlými vlastními zásobami. Tuto kartu v diskusi vytáhl i kancléř Friedrich Merz, který varoval před ohrožením německého průmyslu.
„Obnovitelné zdroje zatím samy o sobě nedokážou zajistit stabilní dodávky energie. Firmy budou investovat pouze tehdy, pokud budou mít jistotu, že elektřina zůstane dlouhodobě dostupná za konkurenceschopné ceny,“ uvedl Wolfgang Große Entrup, šéf Německé asociace chemického průmyslu.
Podobný postoj zaujímá také těžařská společnost LEAG a provozovatel elektráren Steag Iqony Group. Ten poukazuje na možnost využít šest černouhelných elektráren, které jsou nyní v záloze, pro dlouhodobé zásobování milionů domácností.
Globální trend a vnitrostátní rozpory
Německo není jedinou zemí, která své plány přehodnocuje. Podobné kroky, motivované obavami z nedostatku energií, podnikají i další státy:
- Itálie posunula termín uzavření uhelných bloků na rok 2038.
- Japonsko uvolnilo pravidla pro provoz uhelných elektráren.
- Indie odkládá plánované odstávky kvůli stabilitě sítě.
V rámci německé koalice však panuje neshoda. Zatímco konzervativní blok CDU/CSU preferuje flexibilitu v zájmu konkurenceschopnosti, sociální demokraté (SPD) varují, že ústup od dohodnutých termínů by znamenal citelný krok zpět v celosvětové energetické transformaci.

