Německo se v prvním čtvrtletí letošního roku vrátilo do pozice čistého vývozce elektřiny, čímž zvrátilo trend z roku 2023, kdy poprvé po dvou desetiletích více energie dovezlo, než vyvezlo. Podle aktuálních dat německé Spolkové síťové agentury vyvezla země v hodnoceném období 17,9 terawatthodiny elektřiny, zatímco objem dovozu činil 15,3 terawatthodiny. Hlavním hybatelem této změny byla vysoká produkce větrných elektráren a pokles velkoobchodních cen na německém trhu.
Návrat k exportní bilanci přichází v době intenzivních debat o dopadech uzavření posledních německých jaderných elektráren a stabilitě energetické koncepce Energiewende. Zatímco v loňském roce kritici upozorňovali na rostoucí závislost na dovozu z Francie či Skandinávie, aktuální čísla ukazují vysokou dynamiku přeshraničního obchodu. Německý proud byl v mnoha obchodních hodinách levnější než u sousedů, což motivovalo obchodníky v Rakousku, Dánsku či Norsku k nákupům právě v Německu.
Klíčovou roli v energetickém mixu upevnily obnovitelné zdroje. Podle institutu Fraunhofer ISE se tyto zdroje podílely na celkové výrobě elektřiny z téměř 56 procent. Dominantním prvkem se stala větrná energie, která postupně vytlačuje uhlí i zemní plyn. Tato transformace s sebou však nese i značnou volatilitu. V obdobích silného větru vznikají v síti velké přebytky, které sráží tržní ceny k nule, zatímco v období bezvětří se Německo musí opět spoléhat na záložní plynové zdroje nebo import.
Změnila se také geografická struktura exportu. Nejvýznamnějším odběratelem německé elektřiny zůstává Rakousko. Naopak vývoz do Francie zaznamenal pokles, což souvisí se stabilizací provozu tamních jaderných reaktorů, které se v předchozích letech potýkaly s technickými problémy. Evropská síť se tak stále více fragmentuje podle aktuálních povětrnostních podmínek a cenových signálů v jednotlivých regionech.
Odborníci upozorňují, že současná statistika není definitivním potvrzením energetické soběstačnosti, ale spíše dokladem hluboké integrace evropského trhu. Moderní energetika se stává závislou na počasí a stabilitě přenosových soustav namísto fixních instalovaných výkonů v jednotlivých státech. Bezpečnost dodávek tak v budoucnu nebude záležet pouze na počtu elektráren, ale především na schopnosti efektivně řídit datové a distribuční systémy v reálném čase napříč celým kontinentem.

