Západní Evropa čelí další vlně extrémních veder, která po týdnech rekordních teplot vyvíjí enormní tlak na energetickou infrastrukturu. Podle odborníků ze společnosti Gridraven nepředstavuje horko pouze problém v podobě zvýšeného odběru, ale pro přenosovou soustavu znamená komplexní čtyřnásobnou hrozbu, která může v nejhorším případě vést až ke kaskádovým výpadkům.

Prvotním rizikem je přirozený nárůst poptávky. Klimatizace a chladicí systémy v domácnostech, nemocnicích i průmyslu běží na maximum, což samo o sobě zatěžuje síť. Současně se však energetika potýká s poklesem výroby. Tepelné a jaderné elektrárny využívají vodu k chlazení, a pokud teplota toků překročí ekologické limity, musí omezit výkon. Tento jev byl nedávno zaznamenán u jaderných bloků ve Francii a Maďarsku. Situaci dále komplikuje bezvětří, které doprovází tlakové výše, čímž vypadává produkce z větrných farem.

Křehká infrastruktura a limity vedení

Třetím faktorem jsou neobvyklé toky energie. Ačkoliv slunečné počasí přeje solárním elektrárnám, ty jsou často připojeny k méně stabilním vedením. Energie pak musí cestovat na delší vzdálenosti přes uzly, které nejsou na takový nápor dimenzovány. Čtvrtý, nejméně viditelný problém, tkví ve fyzikálních vlastnostech samotných vodičů.

  • Vlivem vysokých okolních teplot se kovové dráty přehřívají.
  • Při přehřátí dochází k tepelné roztažnosti a průvisu vedení.
  • Průvisy zvyšují riziko zkratu o vegetaci nebo zem.

Georg Rute ze společnosti Gridraven upozorňuje na historické paralely:

„V srpnu 2003 došlo na severovýchodě USA k rozsáhlému blackoutu právě poté, co se přetížené vedení kvůli horku prověsilo příliš blízko k zemi a vyřadilo se z provozu. To spustilo dominový efekt, který zasáhl miliony lidí.“

Ekonomické dopady a nutnost digitalizace

Nedostatky v síti mají i přímý finanční dopad. Například v USA na trhu PJM dosáhly náklady na řešení úzkých hrdel v síti během teplého května jedné miliardy dolarů. I po odeznění největších veder zůstaly tyto vícenáklady v červnu na úrovni 778 milionů dolarů. Ukazuje se, že spolehlivost sítě v horku není jen o počtu elektráren, ale především o schopnosti infrastruktury elektřinu bezpečně přenést.

Evropská energetika se tak musí zaměřit na inteligentní řízení sítě a přesnější monitoring počasí v reálném čase. Jen tak lze efektivně využívat dostupnou kapacitu vedení a předcházet krizovým scénářům, které se s postupující změnou klimatu budou opakovat častěji. Dlouhodobým řešením zůstává posílení páteřních tras a digitalizace řídicích systémů.