Evropská energetika se momentálně nachází v bodě, kdy dva klíčoví hráči volí odlišné strategie v přístupu k dekarbonizaci vytápění. Zatímco Německo pod tlakem ekonomických a sociálních faktorů zmírňuje své původní ambice, Francie představila razantní harmonogram pro úplný odklon od fosilních paliv. Česká republika mezitím stojí před výzvou, jak definovat vlastní stabilní směr v transformaci teplárenství.
Německá vláda v aktuálním návrhu zákona o vytápění budov přistoupila k revizi svých dřívějších plánů. Původně zamýšlený zákaz kotlů na fosilní paliva po roce 2045 byl zrušen. Současně se Berlín rozhodl pro zmrazení cen národních emisních povolenek pro sektory dopravy a vytápění. Původní předpoklad počítal s nárůstem ceny až na 80 eur za tunu CO2, nicméně pro rok 2027 by měl zůstat zachován cenový koridor 55 až 65 eur za tunu. Tento krok má ulevit domácnostem, které i přes systém zpoplatnění emisí při modernizacích topných systémů nadále preferují zemní plyn.
Odlišnou cestou se vydala Francie, která zveřejnila komplexní dokument pro konec energetického využívání fosilních zdrojů. Francouzský plán počítá s ukončením spalování uhlí do roku 2030, následovaným ropou v roce 2045 a plynem v roce 2050. Již od ledna 2027 nebude v zemi možné instalovat plynové kotle v nových rezidenčních i komerčních budovách. Paříž sází na masivní elektrifikaci a úspory, přičemž cílem je instalovat jeden milion tepelných čerpadel ročně a výrazně zrychlit tempo zateplování budov.
Součástí francouzské strategie je také projekt „zero gas“, v rámci kterého stát vybere 100 lokalit s cílem úplně se obejít bez zemního plynu do konce tohoto desetiletí. Celkově by Francie chtěla do roku 2030 nahradit přibližně 85 TWh energie z plynu, což odpovídá pětině jeho současného dovozu. Tento přechod má být doprovázen podporou domácího průmyslu vyrábějícího nízkouhlíkové technologie.
V České republice zůstává situace v oblasti individuálního vytápění nejednoznačná, což kontrastuje se sektorem centrálního zásobování teplem. Podle Teplárenského sdružení ČR mají velké teplárenské provozy jasně definovaný cíl a plánují ukončit spalování uhlí do roku 2030. Transformace českého teplárenství se tak stává hlavním pilířem plnění klimatických závazků země, zatímco celková koncepce pro domácnosti mimo soustavy dálkového tepla prochází častými změnami v závislosti na politickém cyklu.

