Budoucnost energetiky se možná neskrývá ve větrných parcích nebo solárních panelech, ale hluboko pod našima nohama. Nová generace geotermálních projektů se zaměřuje na takzvanou superžhavou horninu v hloubkách kolem deseti kilometrů. Zatímco běžné geotermální vrty využívají vzácná místa s horkou vodou, tento přístup počítá s vytvořením vlastních podzemních rezervoárů prakticky kdekoli na světě.
Zemská kůra v hloubce 10 až 20 kilometrů obsahuje podle odborníků řádově více energie než všechna známá fosilní paliva dohromady. Projekt společnosti Quaise Energy nyní usiluje o komerční využití teplot přesahujících 400 stupňů Celsia. Při těchto podmínkách může jediný vrt generovat až desetkrát více energie než současné standardní geotermální zdroje, a to s minimálními nároky na prostor na povrchu.
Technologie z jaderné fúze
Klíčem k úspěchu je překonání limitů současného vrtání. V hloubkách přesahujících šest mil se tradiční mechanické vrtáky v tvrdé krystalické hornině extrémně rychle opotřebovávají, což projekt neúměrně prodražuje. Inženýři proto vyvíjejí metodu vrtání milimetrovými vlnami.
- Technologie využívá vysoce výkonné mikrovlnné paprsky generované na povrchu.
- Paprsek přenášený vlnovodem horninu v hloubce netříští, ale taje nebo přímo odpařuje.
- Odpařený materiál vynáší na povrch proud plynu, což eliminuje potřebu neustálé výměny vrtných hlavic.
Tento postup, vycházející z výzkumu jaderné fúze na MIT, by měl umožnit rutinní hloubení vrtů o délce 15 až 20 kilometrů.
„Superžhavá geotermální energie se může stát globální páteří dekarbonizované sítě,“uvádí Matt Houde, spoluzakladatel Quaise Energy. Technologie navíc umožňuje využít zkušenosti a pracovní sílu z ropného a plynárenského průmyslu, což může urychlit její nasazení v globálním měřítku.
První elektrárna u sopky Newberry
Díky investici ve výši 134 milionů dolarů (Série B) již začínají práce na prvním demonstračním projektu v americkém Oregonu. Společnost získala licenci na pozemcích u sopky Newberry, kde se extrémně horké podmínky nacházejí již v hloubkách okolo tří až pěti kilometrů.
V první fázi budou využity komerčně dostupné nástroje pro vrty s teplotou do 350 °C. Cílem je potvrdit vlastnosti horninového masivu a následně vybudovat systém tří vrtů pro stabilní produkci elektřiny. V pozdějších fázích projektu se počítá s nasazením milimetrového vrtání, které by mělo zajistit celkový výkon až 250 megawattů z jediné vrtné plošiny. Tento výkon by mohl konkurovat klasickým plynovým elektrárnám, ovšem se zcela nulovými emisemi.

