Globální energetický trh prochází zásadní revizí plánů na odchod od fosilních paliv. Rostoucí ceny zemního plynu a nestabilita dodávek způsobená geopolitickými konflikty, zejména na Blízkém východě, nutí řadu států přehodnotit časové harmonogramy uzavírání uhelných zdrojů. Strategický důraz na energetickou bezpečnost a stabilitu sítí nyní v mnoha regionech převažuje nad rychlostí plnění klimatických závazků definovaných na summitech jako COP26.

Situace se dramaticky mění i v Evropě, která byla dosud lídrem zelené transformace. Německo, největší evropská ekonomika, otevřeně připouští zpomalení útlumu uhlí. Důvodem je především zaostávající výstavba nových plynových a vodíkových zdrojů, které měly uhelné elektrárny nahradit. Provozovatelé přenosových soustav varují, že bez uhelných kapacit by bylo v současnosti obtížné vykrývat výkyvy v produkci větrných a solárních parků. Německý cíl ukončit spalování uhlí do roku 2038 se tak pod vlivem tržní reality stává nejistým.

Ještě výraznější krok zpět učinila Itálie, která se rozhodla pro formální odklad o 13 let. Původní termín konce uhlí stanovený na rok 2025 byl posunut až na rok 2038. Poslední čtyři velké uhelné bloky v zemi získaly status strategické rezervy. Italská vláda tímto krokem reaguje na potřebu zajistit pojistku pro případ dalšího prudkého růstu cen ropy a plynu, což by bez uhelných záloh vedlo k neúnosnému zdražení elektřiny pro domácnosti i průmysl.

V Asii je trend návratu k uhlí poháněn rekordní spotřebou a snahou omezit závislost na drahém zkapalněném zemním plynu (LNG). Indie, kde uhelné elektrárny zajišťují až tři čtvrtiny špičkové poptávky, nařídila energetickým zdrojům provoz na plný výkon. Podobně Jižní Korea navýšila produkci z uhlí o více než třetinu a zrušila dřívější ekologické limity pro jarní měsíce. Soul zároveň prohloubil dovozní vazby na ruské uhlí, aby kompenzoval výpadky v širším energetickém mixu.

Navzdory současné renesanci uhlí odborníci upozorňují, že dlouhodobý směr dekarbonizace zůstává nezměněn. Investice do obnovitelných zdrojů jsou i nadále vysoké, neboť solární a větrná energie jsou v mnoha regionech nákladově nejlevnější variantou nové výstavby. Aktuální vývoj však ukazuje, že ve chvílích geopolitických otřesů zůstává uhlí pro státy klíčovým stabilizačním prvkem, kterého se v nejbližších letech nedokážou zcela vzdát.