p>Pohled na mapu evropské energetiky odhaluje hlubokou propast mezi Českem a zbytkem sedmadvacítky. Zatímco ve druhém čtvrtletí letošního roku dokázala Evropská unie jako celek vyrobit 54,1 procenta elektřiny z obnovitelných zdrojů, Česká republika se ocitla na opačném pólu žebříčku. S podílem pouhých 20,9 procenta obsadila předposlední místo, přičemž hůře na tom bylo pouze sousední Slovensko s necelými dvaceti procenty.

Nová data evropského statistického úřadu Eurostat potvrzují, že evropské energetické léto jednoznačně ovládlo slunce. Přestože celounijní podíl čistých zdrojů zaznamenal velmi mírný meziroční pokles z 54,3 na aktuálních 54,1 procenta, struktura výroby zůstává jasně definovaná. Solární elektrárny se na celkovém objemu zelené elektřiny v rámci EU podílely dominantními 41,6 procenty, následovány větrem a vodou.

Česko s podílem 20,9 procenta na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů obsadilo v Evropské unii předposlední místo.

Stagnace větru a dominance slunce

Podrobný rozbor statistik ukazuje, jakým způsobem se jednotlivé technologie podílejí na unijním energetickém mixu. Za solární energií následuje s odstupem vítr, který tvoří 27,7 procenta, a vodní elektrárny s podílem 22,6 procenta. Doplňkovou, ale stabilní roli hrají biomasa a bioplyn, které se na celku podílejí 7,7 procenty. V Česku je však situace odlišná a sektor větrné energetiky, který je v mnoha zemích klíčovým pilířem stability, dlouhodobě stagnuje.

Podle Martina Sedláka, programového ředitele Svazu moderní energetiky, není hlavní příčinou českého neúspěchu nepřízeň přírody. Hlavní bariéru spatřuje v neschopnosti státu efektivně rozvíjet technologie, které by dodávaly elektřinu spolehlivě v průběhu celého roku. České republice tak reálně hrozí, že nebude schopna včas nahradit dosluhující uhelné bloky bezemisním a cenově stabilním výkonem z domácích zdrojů.

Evropští lídři a ti na chvostu

Kontrast mezi jednotlivými členskými státy je markantní. Zatímco Česko bojuje o překonání dvacetiprocentní hranice, na severu a jihozápadě Evropy jsou čísla násobně vyšší. Eurostat uvádí, že nejlepších výsledků dosahují země, které vsadily na kombinaci přírodních podmínek a masivních investic do specifických technologií.

Žebříček nejúspěšnějších zemí v oblasti výroby z OZE vypadá následovně:

  • Lotyšsko — Ve druhém čtvrtletí dosáhlo rekordního podílu 97,7 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů.
  • Rakousko — Lídr ve výrobě elektřiny, kde díky alpským řekám dominuje vodní energie s podílem přes 75–80 procent.
  • Švédsko — Pokrývá přes 60 procent celkové spotřeby energie díky masivní kombinaci vody a biomasy.
  • Dánsko — Světový průkopník, který většinu výroby elektřiny pokrývá z větrných elektráren na pevnině i na moři.
  • Portugalsko — Dlouhodobě se pohybuje kolem 45 až 50 procent celkového podílu OZE díky větru a vodě.

Větrná energetika v Česku dlouhodobě stagnuje, zatímco v moderních evropských soustavách tvoří stále klíčovější zdroj.

Povolovací procesy a bariéry v obcích

Problém rozvoje čisté energie v České republice není omezen pouze na zdlouhavé povolovací lhůty. Experti upozorňují, že zásadní překážkou je často nedůvěra místních obyvatel a různé mýty, které se investorům nedaří srozumitelně vyvracet. Aby mohl být český systém stabilní i v zimních měsících, kdy solární energie logicky oslabuje, je nutné najít cestu k efektivnější výstavbě větrných parků.

Klíčem k úspěchu by mělo být férové partnerství s obcemi. Pokud investor nabídne konkrétní přínosy pro místní rozpočty nebo přímou pomoc domácnostem, šance na realizaci projektu se zvyšuje. Naopak uzavřenost ze strany developerů v počátečních fázích projektu často vede k automatickému odporu veřejnosti. Moderní energetika v Česku přitom potřebuje stabilitu, kterou by zajistila právě kombinace větru a bioplynových stanic.

„Pokud investor do obce nepřijde hned v zárodku projektu jako otevřený partner nabízející férové zapojení a konkrétní přínosy pro místní rozpočet, jako je například levnější elektřina nebo finanční příspěvky pro domácnosti, prostor přirozeně zaplní nedůvěra a obavy,“

Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky

Výhled a evropský kontext

Pohled na opačný konec unijního žebříčku ukazuje, že s nízkými podíly bojují i další země, byť z odlišných důvodů. Malta se kvůli své malé rozloze a omezeným podmínkám drží u hranice 13–14 procent. Podobně je na tom Irsko, které sice masivně investuje do větrné energie na moři, ale kvůli vysoké energetické náročnosti a závislosti na fosilních palivech v dopravě a vytápění se jeho podíl OZE pohybuje jen kolem 13 až 15 procent.

Pro Česko je zásadní zprávou také schválení takzvaných kapacitních plateb Bruselem. Tato možnost dotovat provoz elektráren, které jsou nezbytné pro stabilitu soustavy, ale nepracují nepřetržitě, může pomoci v přechodném období. Nicméně pro dlouhodobou konkurenceschopnost českého průmyslu zůstává prioritou zajištění dostatku bezemisní elektřiny, která je klíčovým faktorem pro přilákání zahraničních investorů. Další vývoj bude záviset na tom, jak rychle se podaří odstranit bariéry pro větrné elektrárny a integrovat je do stabilního celoročního systému.