Britský energetický sektor prochází historickým obratem. Zatímco před deseti lety Londýn sázel na soukromé investory a pouze garantoval výkupní ceny, dnes britská vláda přebírá otěže výstavby jaderných zdrojů přímo do svých rukou. Tato cesta od tržních mechanismů k plně státnímu rozvoji reflektuje obtížnou realitu budování masivních energetických projektů v Evropě.
Spojené království se profiluje jako jeden z nejaktivnějších zastánců jádra na kontinentu. Vlajkovou lodí tohoto úsilí je elektrárna Hinkley Point C, která je aktuálně nejdále ve výstavbě. Původní koncept počítal s tím, že investoři, především francouzská skupina EDF, zajistí financování a stát poskytne jistotu prostřednictvím rozdílového kontraktu na 35 let. Dohodnutá cena 92,50 GBP/MWh z roku 2012 se však kvůli inflaci vyšplhala na současných 130,79 GBP/MWh (přibližně 152 EUR/MWh).
Náklady na financování u Hinkley Point C dosahují až dvou třetin celkové ceny projektu, což si vynutilo změnu vládní strategie.
Konec soukromého rizika a miliardové prodražení
Model u Hinkley Point C byl navržen tak, aby výstavba nezatěžovala státní rozvahu. Riziko prodlení i vyšších nákladů nesla EDF, protože státní podpora se aktivuje až po zahájení výroby. Realita je však neúprosná: první blok začne vyrábět elektřinu zřejmě až v roce 2030 a celkové náklady se odhadují na 35 miliard liber v cenách roku 2015, což v dnešních cenách představuje zhruba 50 miliard liber za výkon 3,2 GW.
Představa o sérii projektů financovaných soukromníky se začala hroutit již v roce 2019. Projekt Wylfa Newydd společnost Hitachi pozastavila i přes nabídku vlády převzít třetinový podíl a garantovat cenu 75 GBP/MWh. Podobně dopadl záměr Moorside, který ztroskotal na finančních potížích firmy Toshiba. Stát tak musel hledat cestu, jak snížit náklady na kapitál, které u obřích staveb tvoří drtivou většinu ceny.
Nový model zapojuje účty domácností
U projektu Sizewell C proto vláda v červenci 2025 sáhla po modelu Regulated Asset Base (RAB). Ten umožňuje projektu generovat příjmy již během přípravy a výstavby. Stát se stal největším akcionářem s podílem 44,9 %, přičemž dalšími partnery jsou EDF, Centrica, La Caisse a Amber Infrastructure. Finanční zátěž se tak nově rozkládá mezi investory, stát a samotné odběratele.
Klíčové parametry financování projektu Sizewell C:
- Povolené příjmy — Regulátor Ofgem stanovil pro období do března 2027 částku 1,443 miliardy liber.
- Platby spotřebitelů — Odběratelé se na stavbu skládají už nyní prostřednictvím svých účtů za elektřinu.
- Dopad na domácnosti — Vládní odhad počítá se zvýšením průměrného měsíčního účtu o zhruba jednu libru.
- Snížení nákladů — Pravidelný příjem během stavby má zásadně omezit náklady na úvěry a kapitál.
Britská vláda již pro program malých modulárních reaktorů vyčlenila celkem 2,6 miliardy britských liber.
Nástup státního giganta a modulární budoucnost
Další fází jaderné transformace je vznik plně státní společnosti Great British Energy – Nuclear. Ta má za úkol realizovat britský jaderný program, přičemž její záběr začíná u malých modulárních reaktorů (SMR), ale do budoucna se nevylučuje ani výstavba velkých bloků. Tato změna kurzu je reakcí na zjištění, že pouhá garance výkupní ceny k motivaci investorů u takto rizikových staveb nestačí.
V listopadu 2025 byla pro první projekt SMR vybrána lokalita Wylfa. V dubnu 2026 pak byla podepsána klíčová smlouva se společností Rolls-Royce SMR. Ta zahájila projekční práce a přípravu povolovacích procesů. Aktuální plány počítají s instalovaným výkonem nejméně 1,4 GWe, který zajistí trojice malých modulárních reaktorů. Státní dohled má zajistit, že se nebudou opakovat finanční kolapsy předchozích soukromých pokusů.
Zajímavostí je, že o modelu RAB uvažovala i Česká republika pro dostavbu Dukovan. Podle informací z dopisu Evropské komise však české úřady od tohoto mechanismu nakonec ustoupily kvůli obavám z narušení hospodářské soutěže. Británie tak zůstává v Evropě průkopníkem modelu, kde se na výstavbu jaderných zdrojů skládají občané v reálném čase, aby ve finále ušetřili na úrocích z obřích úvěrů.

