Alpská pramenitá voda neslouží v rakouské metropoli pouze k pití, ale stává se stále významnějším zdrojem čisté energie. Vodárenský odbor vídeňského magistrátu Wiener Wasser v červnu uvádí do provozu v pořadí již sedmnáctou vodní elektrárnu. Nové zařízení vyrostlo ve vodojemu Hungerberg v obvodu Döbling a má ambici pokrýt spotřebu stovek rodin.

Projekt je součástí dlouhodobé strategie, jejímž cílem je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2040. Vídeň využívá unikátního systému, kdy voda z alpských pramenů přitéká do města samospádem. Právě výškové rozdíly v terénu umožňují instalaci turbín, které generují elektřinu bez emisí CO2.

Energie pro padesátitisícové město

Stávající soustava vodních elektráren na přivaděčích a území města dosahuje pozoruhodných výsledků. Celkový objem vyrobené energie se nyní rovná spotřebě města s 50 tisíci obyvateli. Nově otevřená elektrárna v Döblingu ke stabilitě sítě přispěje dalšími jednotkami. Skládá se ze čtyř čerpadel, která fungují v reverzním režimu jako turbíny.

„Pramenitá voda přitéká z Alp do našeho města samospádem. Překonává přitom výškové rozdíly, které využíváme k výrobě ekologické elektřiny,“ vysvětluje vídeňský radní pro klima Jürgen Czernohorszky.

Kromě energetického přínosu má nová technologie i bezpečnostní funkci. V případě potřeby, například během údržby hlavních přivaděčů, může zařízení fungovat jako klasická čerpací stanice a zajistit plynulé zásobování obyvatel pitnou vodou.

Sázka na kombinaci vody a slunce

Vídeňská radnice se při transformaci energetiky nespoléhá pouze na vodní toky. Vodárenský odbor systematicky využívá také střechy svých objektů k instalaci fotovoltaiky. Podle ředitele Wiener Wasser Paula Hellmeiera město v tomto trendu hodlá pokračovat i v následujících měsících.

  • V roce 2020 vznikla na vodojemu Unterlaa tehdy největší solární elektrárna ve Vídni.
  • Během roku 2025 přibyly další instalace v Moosbrunnu a na vodojemu Buchberg.
  • Do konce letošního roku má být zprovozněna fotovoltaika na vodojemu Schafberg v obvodu Hernals.

Město tak dokazuje, že moderní metropole může k ochraně klimatu využít svou stávající vodárenskou infrastrukturu, aniž by tím ohrozila primární funkci zásobování obyvatelstva kvalitní pitnou vodou.